investiční analytik společnosti Broker Trust
Chcete se pustit do investování, ale nevíte, kde přesně začít? Co třeba s pár pojmy, které patří k úplným základům. Zběhlé investory pravděpodobně nijak nepřekvapí, ale začínajícím pomohou se alespoň trochu zorientovat. Už to je samo o sobě důležité, základem úspěšného investování je totiž informovaný investor, který ví, do čeho své peníze vkládá a co může od investice očekávat. Ušetří si tak nejen řadu bezesných nocí, ale výrazně sníží i možnost, že o peníze přijde.
Akcie je cenný papír, který vydávají akciové společnosti – většinou proto, aby získaly kapitál na svoje podnikání. Nákupem akcie se stáváte vlastníkem malé části konkrétní společnosti. Jako akcionář máte různá práva, třeba hlasovat na valné hromadě firmy či získávat dividendu ze zisků společnosti, pokud se ji firma rozhodne akcionářům vyplatit. S některými akciemi se obchoduje na burzách, kde se na základě poptávky a nabídky určuje jejich cena. Abyste konkrétní akcii koupili, musí vám ji nejprve někdo prodat. A stejně tak, pokud chcete akcii prodat, musíte najít kupce. Čím větší je o akcie zájem na straně kupců, tím dráž je mohou majitelé prodat. Naopak, když se více investorů chce zbavit akcie, ale kupujících je málo, musí jít s cenou dolů. Tak se ve zkratce utváří kurz ceny akcie.
Pokud by se společnosti nedařilo a musela ukončit podnikání, tak jsou akcionáři zpravidla až poslední v řadě za státem, zaměstnanci, držiteli dluhopisů atd. Je tedy dobré zvažovat, do jaké společnosti investuji. Mnohem větší riziko se bude pojit s investicí do akcií start-upu než do zavedené korporace na burze.
Na burze nemůže obchodovat každý, ale děje se tak prostřednictvím makléřských společností, které k tomu mají oprávnění na základě licence, například od České národní banky. Vžilo se pro ně po anglickém vzoru označení broker, či brokerská společnost. U brokera si založíte účet a zadáváte mu příkazy k nákupu či prodeji cenných papírů na burzách. Můžete si od něho nechat radit, nebo obchodovat a investovat na vlastní pěst. Mezi nejznámější české obchodníky patří třeba společnosti Fio Banka nebo Patria.
Burzu si můžeme představit jako tržiště, z velké části virtuální, kde se obchoduje s cennými papíry nebo třeba komoditami. První burza vznikla už v 16. století v Antverpách a obchodovalo se na ní se směnkami a zlatými či stříbrnými mincemi. Největší burzou v Česku je Burza cenných papírů Praha. Světově nejznámější a co do objemu cenných papírů největší je pak slavná newyorská burza New York Stock Exchange na Wall Street.
Akciová společnost může svým akcionářům pravidelně vyplácet peníze formou tzv. dividendy, nejčastěji jednou za rok jako podíl ze zisku. Dividendu tvoří zpravidla částka stanovená valnou hromadou na jednu akcii, kterou dostanou ti majitelé, které akcie drží k určitému datu. Když společnost rozhodne, že na jednu akcii vyplatí dividendu 100 korun, tak majitel deseti akcií obdrží 1000 korun atd. Pravidelné dividendy jsou pro řadu investorů jedním z hlavních faktorů, podle kterých se při výběru akcií rozhodují.
Dluhopis je cenný papír, který typicky vydávají státy, kraje či města, ale i banky nebo soukromé společnosti. Ten, kdo vydá dluhopis, si v podstatě od kupce půjčuje peníze a zavazuje se je k určitému datu splatit a do té doby vyplácet úroky. Jedná se tedy o druh půjčky. Dluhopisy fungujících států, jako je například Česko nebo Německo, jsou relativně velmi bezpečné a nehrozí, že by stát zbankrotoval a své dluhy nesplatil. Tyto dluhopisy tak momentálně nesou i poměrně nízký úrok. Oproti tomu například firemní dluhopisy jsou z tohoto pohledu zajímavější – investoři na úrocích vydělají více, ale také nesou větší riziko, že firma své závazky nesplatí, jako se už i u nás v poslední době několikrát stalo. Opět platí, že zvláště opatrní by měli být investoři, kteří chtějí půjčit malým anebo nově vzniklým firmám, kde může být riziko neodpovídající nabízeným výnosům. V takovém případě na sebe investor často bere rizika akcionáře.
Jako dynamického označujeme investora, který má větší toleranci rizika. Investuje své prostředky do aktiv, která zpravidla nesou větší výnos, ale zároveň jsou i rizikovější (a mohou více kolísat na hodnotě). Může jít například o akcie či akciové podílové fondy zaměřující se na rozvíjející se ekonomiky či firmy.
Jeden z nejdůležitějších aspektů investice. Když se investor rozhoduje, kam vloží své peníze, měl by si i na základě doporučení nebo vlastních zkušeností určit, jak dlouho bude tuto investici držet, tedy její investiční horizont. Například u podílových fondů může být doporučený horizont stanovený na pět, deset i více let. Je to doba, během které by měla investice ustát i případné kolísání hodnoty kurzu, a na svém konci přinést investorovi kýžený výnos.
Jako komodity označujeme v investičním světě například ropu, zemní plyn, drahé kovy či zemědělské produkty, se kterými se obchoduje na burzách. Na burzách se obchoduje buď přímo s fyzickými komoditami, nebo s různými certifikáty, které zaručují jejich pozdější dodání. V případě drahých kovů si i běžný drobný investor může koupit například investiční slitky nebo mince. Investor do komodit si musí uvědomit, že tato aktiva nenesou žádné úroky či dividendy, ale vydělat na nich lze jen tak, že je prodá za vyšší cenu, než nakoupil.
V investicích volí raději jistotu před vyšším ziskem. Investuje do aktiv, které jsou málo rizikové, a z toho důvodu nesou i menší zhodnocení. Volí například podílové fondy, které investují do dluhopisů a akcie zavedených společností vyplácejících pravidelnou dividendu, která má v portfoliu zastoupené jen menším poměrem.
Likvidita je výraz, který vypovídá o tom, jak rychle dokážete svou investici „proměnit“ zpět na peníze, tedy prodat jinému kupci. Zatímco akcii můžete na burze prodat v řádu sekund, a její likvidita je tedy vysoká, kupce pro nemovitost můžete hledat klidně i měsíce, likvidita takové investice je tedy nízká. Podobně na tom může být i investice do burzovně neobchodovaných dluhopisů. U těch si buď majitel najde kupce, anebo musí se svou investicí čekat na splatnost dluhopisu.
Investice vhodná pro začínající investory. Podílové fondy zřizují investiční společnosti a za prostředky, které do nich vloží klienti, kteří si pořídí tzv. podílové listy, nakupují podle zaměření fondu různá aktiva od akcií, přes dluhopisy až po komodity. Je to určitá forma kolektivního investování, kdy se i investor, který nemá sám dostatečně velké prostředky může stát podílníkem akcií třeba desítek i stovek globálních firem. Fond spravuje tým odborníků, který v podstatě udělá všechnu nutnou práci za klienta. Na oplátku si stanovuje za vedení fondu poplatek v řádu jednotek procent z vložené investice. Vedení fondu sleduje vývoj trhu a hledá nejvhodnější složení portfolia. Podílový fond tak může mít v portfoliu například akcie stovky firem z různých průmyslových odvětví, nebo naopak cílit jen na společnosti podnikající v jednom konkrétním oboru. Fondy umožňují jednorázové investice i pravidelné investování, a to už v hodnotě několika stokorun měsíčně. Nabídka fondů je opravdu široká a investor si může najít fond se strategií od velmi dynamických (rizikovějších) až po konzervativní (bezpečnější). Podílové listy může následně investor odprodat, a „proměnit“ je tak zpět na peníze.
V investicích by se nemělo nikdy vsázet vše na jednu kartu. Každý investor by měl své investice rozložit do více oblastí, tedy diverzifikovat. Cílem je vytvořit vyrovnané portfolio, kdy případné ztráty z prodělečných investic kompenzují zisky z jiných. Obecně se doporučuje rozložit svou investici mezi různé druhy aktiv, například vytvořit mix z akcií, dluhopisů a drahých kovů nebo podílových fondů různého zaměření.
Na rozdíl od investora, který zpravidla investuje na delší čas, trader s aktivy obchoduje v krátkém čase a spekuluje na jejich pokles či růst. Řídí se heslem „levně koupit a výhodně prodat“. Tento přístup vyžaduje sledování a přehled o vývoji trhů, hledání vhodných příležitostí i rychlé reakce na pohyby kurzů. Je to disciplína spíše pro zkušené obchodníky než začátečníky.
Zhodnocení investice, které je cílem naprosté většiny investorů. Bývá vyjádřen procenty z původně vložené částky. Například při ročním výnosu 3 procenta se nám investici 100 000 korun zhodnotí na 103 000. Některé výnosy podléhají zdanění. Je také dobré se dívat na to, zda prezentované výnosy zahrnují i případné poplatky. Optimální je, pokud může daný nástroj prokázat své výnosy za delší období – např. přes poslední větší krizi nebo pokles na finančních trzích, jelikož stále platí, že minulé výnosy nejsou zárukou těch budoucích.
Vyznat se ve světě investic není jednoduché. Vydat se do něho ale bez alespoň základních znalostí je koledování si o značný finanční průšvih. I ten, kdo se rozhodne svěřit své finance odborníkům, například prostřednictvím podílových fondů, by si měl důkladně prověřit fungování takového fondu a seznámit se minimálně s jeho investiční strategií, aby předešel nepříjemným překvapením. Výhodou je, že z aktuální pestré nabídky si vybere skutečně každý investor, ať už se nebojí rizika nebo se chce držet raději při zdi.
Připravili jsme pro Vás mimořádnou letní nabídku a od 10.7.2019 zlevňujeme!
Facebook Vítejte na mojí webové stránce, kde se zaměřuji na důležitost investování včas. Ještě nikdy nebylo důležitější začít investovat, než právě
Facebook Pojištění vážných onemocnění je často sjednávaným produktem. Mezi pojišťovnami jsou však významné rozdíly, které plynou z odlišných definicí a podmínek. Nový
